10 věcí, co jste o mně možná (ne)věděli


Nevím, jak vy, ale při brouzdání stránkami a projíždění fotek si vždycky ráda počtu něco málo o autorovi. A tak tedy (i když o sobě píšu k smrti nerada) přináším 10 faktů o mé osobě, které jste možná už věděli, možná ne.

1. Začněme zlehka těmi nejzákladnějšími informacemi. Jmenuju se Karolína a letos mi bude 30.

2.Vyrostla jsem na českomoravském pomezí v malebném maloměstě jménem Polička.

3. Mám magisterský titul v oboru Marketingových komunikací na UTB ve Zlíně. Na „slečno magistro“ ale neslyším (ha, teď jsem o sobě prozradila další věc – ano, jsem ještě slečna).

4. K focení jsem přišla celkem jako slepý k houslím, když mi bylo asi 18 a příbuzní mě oslovili, jestli bych jim nenafotila svatbu (můj tehdejší kompakt, do té doby používaný maximálně k focení kytiček, byl totiž nejlepším fotoaparátem v rodině).

5. Přes další rodinné sňatky jsem se časem dopracovala i k focení portrétů, a během pár let se fotografie stala neoddělitelnou součástí mého bytí. Teď už se s čistým svědomím považuji za fotograficky závislou osobu. Bez focení nevydržím déle než pár týdnů a nestydím se za to!

6. Miluju denní světlo. Ano, focení v ateliéru a sofistikované dosvěcování jsou fajn, nicméně mně k nekonečnému štěstí stačí trocha přirozeného světla.

7. Miluju přirozenost. Není hezčí a přirozenější emoce, než je smích. Takže ano, budu vás na focení rozesmívat, i když mi budete stokrát říkat, že se smát neumíte. I když mi budete tvrdit, že jste nejnefotogeničtější člověk na světě, budu vám to vymlouvat, protože každý může na fotkách vypadat dobře – je to jen o trpělivosti fotografa, o příjemné atmosféře u focení, o tom, jestli se uvolníte a necháte svoje starosti a předsudky plavat. Hraju si se světlem, s barvami, s vámi při focení, ale nejsem zastánce velkých postprodukčních kouzel. Portréty retušuji, ale jen jemně, protože si myslím, že by se každý měl sám sebe na fotkách poznat…

8. Neretušuju (nežehlím) svatební fotky… z 99%. Svatba je pro mě dokument, zachycení reality, toho, jak ten den opravdu probíhal, jak jste vypadali vy i vaši hosté. Všech x stovek fotek ze svateb, co vždy předávám, samozřejmě upravuju – co se týče světla, barev, tónování, atd. I tímto se dají „odčinit“ určité nedostatky jako například kruhy pod očima, nicméně opět jsme u bodu 7 a u toho, že mám ráda přirozenost a chci, abyste se na fotkách ode mě poznali, abyste věděli, že jste to opravdu vy a aby vám u svatebních fotek kamarádky neříkaly: teda, to je krása… Ale vůbec to nevypadá jako ty!)

9. Zbožňuju cestování a poznávání nových míst, tudíž za vámi na focení dorazím klidně až na kraj světa… Beze srandy – chystáte svatbu na Ukrajině, na pláži v Řecku nebo snad v norských lesích? Chci vám ji fotit!:)

10. Jsem lidumil. Prostě a jednoduše – lidi mě baví a zajímají a jsou důvodem, proč mě baví i samotné focení. Sto lidí, sto chutí, a jeden člověk, tisíc tváří. Proměnlivost a jedinečnost každé osoby je to, co mě láká, co chci zachytit a co mě nejspíš nikdy neomrzí. Ráda poznávám nové osoby a s tím i jejich osobnosti, stejně tak jako ráda zachycuju znovu a znovu na fotkách tváře, které už znám. Občas se mi (doufám) i daří prostřednictvím fotografií vyjádřit nejen emoce těch fotografovaných, ale i moje vlastní pocity či vytvářet příběhy. V každém pohledu, v každém úsměvu se skrývá příběh, a já je dokážu jedním cvaknutím zmrazit a uchovat navěky… a to je můj dlouhodobý cíl. Vyprávět příběhy a pohádky, ať už vaše, moje, nebo fiktivní. Vytvářet vzpomínky a pokládat hádanky… Jedním slovem: fotit.